Listopad 2016

Zkoušky dospělosti

13. listopadu 2016 v 23:35 | MaTonka |  VERŠE

ZKOUŠKY DOSPĚLOSTI

Jsou malé, skoro nečitelné,
drobnými zoubky drtí kosti
zakrvácené od hrdosti
pod rouškou noci nesmrtelné.

I lie, therefore I live [2.]

13. listopadu 2016 v 18:25 | MaTonka |  FAN FICTION

KAPITOLA 2. - REPETICE

Zatímco školní rok nabíral na obrátkách, říjnové počasí si pohrávalo s myslemi studentů a učitelů. Všichni se konečně dostávali do tempa, kdy prváci velmi dobře věděli, kterou chodbou se mají vydat na Přeměňování, a kantory už stihla zcela pohltit touha naučit ty nezbedné nevděčníky všechno, co sami umí, a předat jim k tomu i něco málo ze svých zkušeností a životních názorů.
Druhého dne v měsíci požádala profesorka Farewellová jednoho z Bradavických skřítků, aby jí večeři přinesl do kabinetu a ponořila se do opravování úkolů. Shimbir - vynikající. Strange - vynikající. Fairhone - bezpochyby vynikající. Do klasifikačního archu, který měla položený vedle sebe, přibývaly pěkné známky, nejčastěji jedničky sem tam promíchané nějakými dvojkami a jednou malinkatou trojkou. Konečně nespočet popsaných pergamenů odložila a přitáhla k sobě místo toho knihu relativně malého formátu. Když ji otevřela, ukázalo se, že všechny listy jsou ještě nepopsané. Na tváři se jí vyrýsoval nejistý úsměv a pak už konečně namočila havraní pero do kalamáře a začala psát.
"Milý deníčku…"

Brkoslavovo jmelí [bajka]

7. listopadu 2016 v 14:16 | MaTonka |  VERŠE

Je pěkné mít místo, kam se hodí vkládání úkolů z hodin vysokoškoláka - trefným příkladem je tato bajka.

BRKOSLAVOVO JMELÍ

Brkoslav přistál na větvi borovice,
a zobáčkem jí hladí po jehličí.
Hlas svůj již pod béžové líce
neschovává a křičí:
"Jemnojehličková, vítej
na sobě semínka jmelí.
Přítele toho neodmítej,
ono tě rozveselí!"

I lie, therefore I live [1.]

6. listopadu 2016 v 17:25 | MaTonka |  FAN FICTION

KAPITOLA 1. - ŠKOLNÍ ČASOPIS

První záříjový den roku 1989 prohnal školními pozemky dech chladného větru spolu s pestrobarevnými listy předznamenávajícími podzim. Kobercem z těch, které už spadly na zem, se prohnalo několik dětí v dlouhých, černých kabátech. V očích dvou pozorovatelek jedno od druhého odlišovaly pouze zelené a modré kravaty.
"Natáhni ruku nad koště," instruovala modrooká, dvanáctiletá dívenka mladší spolužačku, zjevně prvačku. "A roztáhni dlaň. Takhle!"
Založila ruce na hrudi a nakrčila drobný nosánek - jako kdyby si o děvčeti se slzami na krajíčku myslela, že je naprosto neschopné a nebála se dát to najevo.
"Ach. Každým rokem je to horší!" povzdechla teatrálně a otočila se na sestru. "Marion, nevzala by sis ji na starost ty?"
Za jejími zády se ozval upřímný smích mladého chlapce z Havraspáru.
"Nejsme tu náhodou teprve druhý rok?"
"Siriusi!"
Děvčeti se zablesklo v očích a v té chvíli zároveň roztály veškeré její zábrany, skočila spolužákovi kolem krku. Starší pozorovatelky mohly zaslechnout, jak jí chyběly jejich dlouhé rozhovory, jak vzpomínala na jejich společný valentýnský ples a zbytek konverzace se ztratil v dětském, šťastném smíchu, když chlapce chytila za ruku a společně se rozběhli pomáhat dalším studentům s hopováním a s jejich prvními vzdušnými krůčky.
Zrak mladší z žen sedících na tribunách se z dětí přesunul na její společnici. Přitáhla si podzimní, černý kabát blíž k tělu a nadechla se k počátku konverzace.
"Chtěla jsem se podívat, koho budu učit. Vedou si dobře."
"To ano."
Krátká odpověď způsobila, že se obě opět ponořily do krátkého ticha, šedomodrý, jasný pohled Agáty ale ukazoval odhodlání nenechat to tak na dlouho. Nervozitu skryla pod pohled přímo do očí naproti ní.
"Jsem ráda, že jste zpátky kolegyně."
Eileen se na ni překvapeně zadívala.
"Jsem ráda, že jste zpátky, protože bez vás by to tu bylo… méně nebelvírské," pousmála se.
Zmijozelská cesta, jak někomu naznačit náklonnost, to jistě, přesto bez možnosti mylné interpretace. Jakékoli neshody mezi sebou profesorky měly, jakýkoli rozdíl ve věku či vnímání událostí, jež je v minulosti spojovali nebo rozdělovaly, nyní si mohly podat ruce a začít nový školní rok zažehnutím plamínku vzájemné důvěry. Společně zamířily do Velké síně vstříc obědu.

Ikonky [2016]

5. listopadu 2016 v 21:37 | MaTonka |  GRAFIKA

Crucio má vlastní ikonky! Pokud tedy někdo máte blog nebo jiné místo, kde byste na Crucio chtěli odkázat, nebojte se použít kteroukoli z nich. A jako už tradičně i tentokrát jsme je vypracovali v různých provedeních - každá barva je typická buď pro kolej nebo pro roli (profesor, dospělý nebo fialková pro vedení). Samozřejmě se nemusíte držet pouze barvy své koleje, ale i barvy designu svého blogu nebo například kufru.


...výše ikonky pro koleje, níže pro role...

Užijte si je!